Design v turbulencích developmentu
„Lidé si musí zvyknout chápat byty stejně jako jiné spotřební zboží. U nás je ovšem nízká mobilita a tak klientům schází zkušenosti,“ konstatoval na nedávném diskusním setkání Stavebního fóra architekt Michal Šourek ze společnosti MS architekti. Setkání se konalo pod názvem „Interiérový design v developmentu“, v diskusi se ovšem velmi záhy ukázalo, že kvalitní design předpokládá především kvalitní architekturu. A té se zatím v rezidenčním developmentu nedaří nijak výjimečně. Podle citovaného a mnoha dalších výroků je do značné míry „vina“ zákazníků, tedy těch, kteří špatné výrobky – byty kupují. Příčin neuspokojivého stavu bytové výstavby v Česku ovšem je – jak ostatně vyplynulo i z diskuse – určitě více.
„Snad 90 % nových bytů jsou zmetky, což platí hlavně pro
jejich vnitřní dispozice,“ tvrdí kategoricky Pavel Weishaupt
z developerské společnosti CODECO. Podle něj má na tomto tristním stavu
hlavní zásluhu trh, přesněji řečeno jeho poptávková strana: „Minulý
režim nikoho nenutil k přemýšlení a dnes to je v mnoha ohledech
stejné.“ Jinak řečeno – lidé kupují, aniž by zvažovali skutečnou
kvalitu bytů. Jeho názor podpořil i architekt Jiří Písek z ateliéru
Písek Seyček Architekti: „V dobách nákupního boomu nebyl důvod
architekturu či interiérový design brát v potaz. Jediným hlediskem
výběru ze strany konečných zákazníků byla cena. Nakonec proto některé
rezidenční projekty žádného architekta ani neměly.“ I architekt Písek
je přesvědčen, že český klient rezidenčních developerů je zákazníkem
nekvalifikovaným, kterého je třeba kultivovat: „Je nutné věci posouvat
drobnými krůčky kupředu, na Západě jsou v tomto ohledu dále.“ Podle P.
Weishaupta ale nelze předbíhat dobu: „Musíme respektovat průměrného
klienta.“
Kritika se v těchto souvislostech snesla i na média, která podle většiny
diskutujících neplní potřebnou osvětovou roli, ba naopak veřejnost často
utvrzují ve špatném vkusu. „Chybí hlavně medializace pozitivních
příkladů,“ poznamenal na toto téma architekt Roman Brychta z ateliéru
Projektil. Nicméně většina diskutujících upozorňovala i na mnohé
hříchy na straně nabídky.
Nejen nekvalifikovaná poptávka
„V 90.
letech jsme kvalitní byty prostě stavět neuměli,“ konstatoval architekt M.
Šourek s tím, že v poslední době se situace lepší. Podle něj ale boj
o architektonickou kvalitu a vysokou užitnou hodnotu pokračuje, protože
zatímco pražské projekty už snesou přísnější kritéria, v regionech se
opakují stejné chyby. V jejich pozadí stojí jak určitá profesní
neznalost, tak především stálý tlak na minimální náklady. „Dobrý
architekt je drahý. Navíc fáze přípravy projektu je u nás velmi
nenáročná, na rozdíl od vyspělých zemí se například jen minimálně
pracuje s modely. Developer chce hlavně velmi rychle ´pěkný obrázek´.
Kvalitní architektonický projekt ale vyžaduje čas a nestále
ověřování,“ kritizoval převládající praxi architekt Brychta. Nejde ale
jenom o architekturu. „Obvyklé jsou i boje o kvalitu materiálů, kdy
developer tlačí architekty k levnějšímu řešení,“ konstatoval P.
Weishaupt a upozornil i na další negativní detail v návrzích na řešení
vnitřních i vnějších prostor bytových domů: „Dříve měl investor
povinnost do každého většího projektu zakomponovat nějaké výtvarné
dílo. To dnes už neplatí, a tak obvykle vítězí ekonomistický pohled. To
zase souvisí s tím, že nemálo developerů nemá profesionální kvality a
jde jim jen o výhodné zhodnocení peněz.“
Malá světýlka v tunelu
„V Praze
přibývá osvícených developerů a lepší se i situace v regionech, byť
tam občas investor i architekt narážejí na ekonomické limity v podobě
nižší kupní síly,“ vidí současný stav optimisticky architekt Jiří
Písek. V centru i regionech ovšem existují i limity jiného druhu.
„Architekt i designér se musí mimo jiné vyrovnat i s bezpečnostními
normami, což je často obtížné a někdy dokonce nemožné. Třeba i v
hotelovém interiéru, jehož základním interiérovým materiálem je dřevo,
musí být únikové cesty nehořlavé a proto z materiálu jiného.
S takovými překážkami vlastně nelze bojovat,“ konstatoval trochu
rezignovaně architekt Lukáš Fictum z ateliéru MS architekti. Zároveň ale
upozornil na jiný někdy chybějící aspekt práce architektů a developerů,
a to na potřebu jejich úzké kooperace: „Nanejvýš důležité je
i vzájemné porozumění mezi architektem a jeho klientem, jehož výsledkem
by měla být jasná specifikace zadání.“ Z diskuse vyplynulo, že zatímco
nadnárodní společnosti, třeba hotelové řetězce, mají tuto fázi dokonale
zvládnutou a zadání pro architekta obvykle představují obsáhlé dokumenty,
u nás se tato etapa přípravy projektu z různých příčin trochu
podceňuje. Takřka fatální potřebu jasného, věcného a srozumitelného
zadání potvrdil i J. Písek: „Už v počátcích musí být jasné pro
koho a tedy také za jaké peníze se staví. V průběhu výstavby už nelze
měnit celkovou kubaturu bytových prostor a právě ta se odvíjí od
zařazení do kvalitativní třídy.“ Podle jeho slov je tak od všech
aktérů maximálně komplexní přístup k zakázce nutností, protože nelze
oddělit stavební celek od samotného designu. Efektivní komunikace po linii
developer – architekt – designér je tedy předpokladem každého
kvalitního projektu.