Anketa: development očima architektů
Komerční i rezidenční development dnes prožívá doslova drastickou dietní kůru. Trh se radikálně změnil – dnes kraluje zákazník a jeho požadavky na uživatelskou i ekonomickou hodnotu stavby. Proto se stále více mluví o tom, že v zájmu zkvalitnění své nabídky musí developeři více spolupracovat s architekty. Vztah těchto partnerů je ovšem dodnes všeobecně považován za přinejmenším ambivalentní.
Jak vidí současné relace mezi zadavateli architektonických zakázek a jejich dodavateli samotní architekti? Na jejich názor jsme se zeptali ve třech ateliérech, za nimiž stojí četné realizace, a to práce jak pro soukromý, tak pro veřejný sektor. Z odpovědí je zřejmé, že společná profese i podmínky k práci v tomto případě ani zdaleka nemusejí znamenat společné názory.
Tomáš Hradečný, HŠH architekti
V minulosti zpracoval náš ateliér pro developery
několik studií, avšak v žádné se nepokračovalo. Důvodem bylo,
řekněme, vybočení z vžitých standardů, které by v případě
pokračování projektu znamenalo pro developera zřejmě přílišné riziko.
Mohu tedy komentovat pouze výsledky spolupráce obou stran, tedy architektů a
developerů. Projekty, které zpracovávají pro developery jejich vlastní
architektonické týmy, považuji z hlediska kvality architektury za
nejhorší. Ve chvíli, kdy si developer architekta na zpracování projektu
najme, nebo dokonce vybere z několika nezávislých ateliérů, posouvá se
kvalita architektonického návrhu výš, ovšem vzápětí může zas hluboko
klesnout. To v tom případě, kdy developer nenechá architekta dotáhnout
všechny fáze projektu do konce a pod vidinou úspor svěří realizační
část projektantovi a svým manažerům. Architektura potom – ve snaze
stlačení nákladů na nejnižší možnou mez při současné tvorbě zisků
pro nekonečné řetězce firem – úplně vyprchává a leckdy se vzhledem ke
kontrastu mezi architektonicky hodnotným konceptem na straně jedné a
stavebně řemeslným a materiálovým podprůměrem na straně druhé dostane
pod úroveň produkce developerů s kmenovými architekty.
To je však spíš než odraz charakteru vztahu developer – architekt projev obecného stavu našeho stavebnictví, které o podstatě pojmu architektura ztratilo přehled a krátkozrace jej zaměňuje za všelijaké ceny staveb roku nebo titulní stránky časopisů, které si vesměs samo platí, a jejichž prostřednictvím vytváří jen jakousi iluzi architektury – ta skutečná snad přežívá někde mimo hlavní proud…
Jaroslav Wertig, A 69
Odmítáme pohled na architekturu tvořenou
rozpočtáři, technology, řemeslníky a klienty. Víme, že mnohdy už
v momentě, když na naše dveře developer zaklepe, má svůj dům už dávno
nakreslený v kapse. Není to výkres, ale požadavky a excelové tabulky,
které vyjadřují, kolik peněz je ochoten investovat. Je to jen číslo, suma
za metr čtvereční. Pak přijde rozpočtář a nadiktuje všechny komponenty,
které jsou pro jednotkovou cenu v daném standardu přijatelné… a pak
může přijít na řadu „bezmezná“ kreativita architekta. Nejsme ale ti,
kdo si věčně stěžují na klienty. To jsou ti, kdo nám přináší práci a
možnost potýkat se s realitou. Hledáme kompromis, ale to je přece hlavní
úkol architekta: v daných podmínkách hledat reálné, ale přitom tvůrčí
a funkční řešení. Pro architekty má slovo kompromis negativní konotace.
Myslíme si ale, že architektům by slušela trocha pokory. Nelze určit, zda
je lepším zadavatelem developer, veřejnoprávní instituce či soukromý
stavebník. Nám se s často kritizovanými developerskými firmami pracuje
dobře. Karty jsou jasně rozdané: developer chce co nejméně investovat, ale
přitom získat takový produkt, který trh bude akceptovat – a architekt mu
má pomoci. Developeři reagují na poptávku. Pokud jejich zákazníci nejsou
schopni rozeznat kvalitu, nejsou kultivovaní, a kupují produkty nekvalitní,
pak taková nabídka pochopitelně vznikne. Developer dosáhne svého cíle,
když někdo jeho produkt koupí. Když někdo produkt koupí, zároveň dává
najevo, že ho akceptuje. To, že v nedávné minulosti lidé překotně
kupovali produkty komerční bytové výstavby, zároveň tím celé nové
čtvrtě a nová města legitimizovali. A to dobrovolně, v prostředí
konkurence a různé nabídky. Pokud svoje nároky neuplatňovali v momentě
koupě, nemá cenu svalovat odpovědnost za úroveň současné výstavby a
kvality nově vzniklého prostředí jenom na developery. Je to stejně
nesmyslné jako obviňovat za paneláky zase jenom architekty.
Václav Aulický, Spojprojekt
K otázce vztahu architekt – developer musím
nejprve zmínit klíčovou záležitost a tou je totiž a především vztah
společnost – developer. Je to sice už dvacet let po pádu komunistické
diktatury a opuštění „slepé uličky“ plánované socialistické
ekonomiky, ale u nás stále velmi silně přežívá jakýsi odstup až odpor
k základu tržního hospodářství, kterým je jedna z hlavních lidských
vlastností a schopností, totiž podnikatelská aktivita. Dokonce i v
intelektuálních kruzích (tedy nejen u levicových politiků a vrstev)
patří k dobrému tónu pohlížet a hodnotit činnost jednotlivce, skupiny
či firmy vedoucí k tvorbě zisku jako činnost „nekalou“, nehodnou
„ušlechtilého“ člověka. Přitom se dá s jistotou říci, že velmi
mnoho staveb v minulosti (a i v dávné historii) bylo stavbami
podnikatelskými („developerskými“), objekty stavěnými sice pro nějaký
konkrétní účel, ale prioritně pro zisk. A mimo jiné: kdo by měl být
tím lepším podnikatelem (a to platí samozřejmě v podstatě ve všech
sférách hospodářství) než soukromník, soukromý kapitál? Takže já
říkám, že developer, nebo lépe soukromý podnikatel, který investuje do
výstavby, je tím hlavním „tahounem“ stavebnictví, a tím i významným
zdrojem růstu prosperity společnosti.
Jako ve všem a všude dějí se počiny kvalitní a objektivně prospěšné, ale i špatné či bezohledné. Já spíše vidím ty momenty přínosné. Vždyť se podívejme jen třeba na řadu příkladů v Praze. Co tu za poslední dobu vzniklo kvalitních a architektonicky zdařilých staveb bytových, společenských, kulturních, obchodních i administrativních jako výsledek „developerské“ aktivity. Ostatně i slavný Tančící dům do Gehryho a Miluniče na Rašínově nábřeží je výsledkem developerské aktivity. A zrovna tak je to různé, hodnotil-li bych moji spolupráci s developery. Mám zkušenosti velmi dobré i dosti špatné, ale jak se říká „ty dobré převažují“.