Mies van der Rohe Award 2009 / Evropská cena za současnou architekturu

Ve dnech 30. září až 31. října 2010 pořádá Zlatý řez ve spolupráci s Nadací Mies van der Rohe v Barceloně a Národní galerií v Praze výstavu Mies van der Rohe Award 2009 / Evropská cena za současnou architekturu. Tato putovní výstava je nejucelenější a nejkvalitnější přehlídkou současné evropské architektury.

Cena Evropské unie za současnou architekturu, jak zní přesný překlad oficiálního názvu, je nejprestižnějším oceněním pro evropské architekty a jejich realizace. Smyslem ceny je podpořit tvořivost v současné architektuře a ukázat, jak významnou roli hraje současná architektura při tvorbě evropské společnosti a kultury. Cena zdůrazňuje význam architektury jako spolutvůrce veřejného prostoru, jednoho z rozhodujících faktorů, které ovlivňují kvalitu života.

Bienální cenu udělují jednou za dva roky společně Evropská unie a Nadace Mies van der Rohe se sídlem v Barceloně. Cena není nijak omezena co do měřítka či programu stavby. V každém ročníku najdeme soukromé domy i veřejnou bytovou výstavbu, muzea a kulturní instituce, vzdělávací, zdravotnické a sportovní stavby, stejně jako velké infrastrukturní projekty a dopravní stavby.

Cena obnáší částku 60.000 € pro vítěze a 20.000 € pro držitele Zvláštního uznání pro začínajícího architekta. Oba laureáti odbrží rovněž sošku, evokující Barcelonský pavilon Mies van der Rohe, který je symbolem nejen této Ceny, ale především vrcholné architekonické tvorby a inovace.

Laureáty zatím posledního ročníku 2009 se stali autoři budovy Norské národní opery a baletu v Oslu: Kjetil Trædal Thorsen, Tarald Lundevall a Craig Dykers z kanceláře SNØHETTA v Oslu. Zvláštní cenu pro začínající architekty 2009 získali záhřebští architekti Lea Pelivan a Toma Plejić / STUDIO UP za Gymnasium 46° 09' N / 16° 50' E v Koprivnici v Chorvatsku.

Norská národní opera a balet, Oslo, Norsko
Kjetil Trædal Thorsen, Tarald Lundevall, Craig Dykers / Snøhetta

Budova je první vlaštovkou transformace oblasti Bjørvika ze zanedbané přístavní čtvrti na moderní městskou část Osla. Budova Opery je spojením tří konceptuálních prvků, jimiž jsou"stěna-vlna", „továrna“ a „koberec“. Dřevěná zvlněná stěna odkazuje na polohu Opery v oselském přístavu, na hranici pevniny a moře, umění a všedního života. Výrobní zázemí budovy je navržené jako samostatná, racionálně plánovaná „továrna“, která je funkční i flexibilní zároveň. „Továrna“ je ze skla a kovu, takže kolemjdoucí mohou pozorovat dění uvnitř – ať už tanečníky při zkoušce baletu nebo tesaře při práci na nové dekoraci. Monumentalita je tu chápána jako výraz pospolitosti, občanské identity a otevřeného přístupu pro všechny. Fyzickým výrazem této otevřenosti je „koberec“ horizontálních i nakloněných povrchů na střeše budovy. Tato mramorem obložená střešní krajina tvoří nový městský veřejný prostor na rozhraní města a fjordu.

Gymnasium 46º 09’N / 16º 50’E , Koprivnica, Chorvatsko
Lea Pelivan, Toma Plejić / Studio UP

Velmi nízké procento absolventů středních a vysokých škol v oblasti Koprivnice se v roce 2003 stalo podnětěm k uspořádání soutěže na budovu školy pro 900 studentů se sportovní halou pro 2000 diváků. Plánování a výstavba tohoto areálu s hybridním programem se uskutečnilo jako projekt spolupráce veřejného a soukromého sektoru (public-private partnership). Vítězný návrh slučuje obě funkce, které požadovalo zadání, do jediné budovy. Provozní synergie a prostorový i vizuální překryv obou funkčních částí se staly základem architektonického konceptu. Velkorysá vnitřní ulice organizuje a propojuje všechny programové prvky do jednoho celku. Mohutný průsvitný objem budovy ostře kontrastuje s okolní předměstskou zástavbou rodinných domků. Přechodovou zónu mezi budovou a jejím okolím tvoří venkovní běžecká dráha, obklopující celou budovu, která zásadním způsobem proměnila charakter předměstské periferie Koprivnice, stala se místní dominantou a referenčním bodem pro koprivnickou mládež.

Súvisiace články

Sociálne siete

Voľby článku

Uložit jako PDF | Filtrovať články autora | Tlačiť