Peníze jsou až na prvním místě

… i na bienále v Benátkách. Právě končící 53. Esposizione Internazionale d´Arte – la Biennale di Venezia byla sice o týden delší, než bývá zvykem, ale zase zřetelně chudší, než jsme zvyklí. Menší počet sponzorů a zkrácené rozpočty některých národních expozic i kurátorské přehlídky vyústily nejen do redukce „výpravnosti“, ale i do poklesu kvality této snad nejprestižnější výstavy soudobého výtvarného umění, jejíž téma letos definoval název Fare Mundi / Making Worlds. Nicméně i tak přinesla nesporná pozitiva. Alespoň z konzervativního úhlu pohledu je určitě přínosem odklon od nových médií a návrat k tradičním formám výtvarného projevu – plastice a zejména závěsnému obrazu.

To nejlepší z letošního bienále pravděpodobně čeká na návštěvníka v italské expozici, letos přestěhované z tradičního Padiglione Italia v budově Giardini do objektu Arsenale: obrazy Daniela Gallianiho, Davida Nido, Marca Gingolaniho, soubor dřevěných figurálních plastik Arona Demetze, mimořádný polyptich Private Garden od Giacoma Costy, plastiky Nicoly Bolla a Silvia Wolfa, …

Roman Ondák – Loop

Pavilon Španělska nabídl obrazy Miquela Barceló a Francoise Aguiérase, a zejména ty druhé stojí za zhlédnutí. A pokud pomineme nezvykle nevydařené expozice Francie a Ruska, pak naopak příjemným překvapením letošního bienále – po kolika letech rozpaků …? – je Česko–Slovenský pavilón. Projekt Loop Romana Ondáka nejenže poctivě naplňuje zadání – tedy v souladu s tématem celého bienále „vytváří svět“ –, ale nabízí i hodnotnou reflexi a těm připraveným i příležitost k zamyšlení. Stranou pozornosti návštěvníků by neměl zůstat ani pavilon Austrálie. Dvě z videoprojekcí, které se zde prezentují, mají co říci – a také to dokážou.

Zajímavější část kurátorského výběru tentokrát nabízí Palazzo delle Esposizioni delle Biennale (dříve Padiglione Italia) v budově Giardini. Hned za vestibulem je to například „pavučinová“ instalace Tomase Saraceno, v sousedním sále „švankmajerovské“ video a plastiky Nathalie Djurberg a najde se tu i řada dalších zajímavých exponátů. Mezi ně nepochybně patří instalace Lygii Page v prvním sálu Arsenalu.

Chystá-li se někdo ještě i teď do Benátek, není tedy žádný důvod cestu rušit. Organizátoři odvedli v daných (finančních) podmínkách slušný výkon. Navíc Benátky, byť rovněž postižené krizí a odlivem turistů, nabízejí i další zajímavé možnosti. Třeba návštěvu katedrály na nepříliš navštěvovaném a odlehlém ostrově Torcello. Ta letos slaví své tisící narozeniny, a i když je její věž – zřejmě v rámci jubilea – pod lešením, návštěva katedrály i ostrova i tak stojí za to. Doporučit lze i nějaký gastronomický zážitek v některé z místních michelinskými hvězdičkami oceněných restaurací. Ty nabízejí skutečně jedinečné zážitky, ostatně jako vždy, letos ovšem zjevně v reakci na hospodářskou recesi za překvapivě vlídné ceny. Lze to spojit i přímo s návštěvou bienále – například Ristorante Al Covo je od Arsenalu co by kamenem dohodil, a jeho bacalla pečená v kameninovém pekáčku nebo jehněčí hřbet na rozmarýnu mohou být více než důstojnou tečkou za návštěvou 53. benátského bienále …

Súvisiace články

Sociálne siete

Voľby článku

Uložit jako PDF | Filtrovať články autora | Tlačiť